Zásadní změny v novém zákoně podle věcného záměru
1) Diverzifikace vysokého školství a základy právního postavení vysokých škol
- Vymezení základních typů vysokých škol, které bude vázáno na zákonné požadavky na jejich činnost v oblasti vzdělávání i výzkumu a bude dále konkretizováno prostřednictvím (společně pro všechny vysoké školy) v rámci systému zajišťování kvality diferencovanými standardy pro institucionální akreditaci a hodnocení a prostřednictvím systému financování (u veřejných vysokých škol) podle ukazatelů výkonu.
- Usnadnění organizačních změn vysokých škol (zejména fúzí) a postupu při zrušení veřejné vysoké školy v návaznosti na systém zajišťování kvality.
- Stanovení postupu pro změnu typu vysoké školy.
- Právní regulace poboček vysokých škol (uskutečňování vzdělávací činnosti mimo sídlo vysoké školy).
2) Vztah státu a vysokých škol, autonomie vysokých škol a jejich vnitřní záležitosti
- Komplexní úprava vztahu státu a vysokých škol: rozhraničení státní správy a samosprávy ve vysokém školství, rozlišení vnitřních a vnějších aspektů zajišťování kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání v souladu s Evropskými standardy a doporučeními pro zajišťování kvality ve vysokém školství přijatými ministerskou konferencí Boloňského procesu (2005), správní dozor, pro veřejné vysoké školy též rámcová dohoda o výkonu vysoké školy a financování veřejných vysokých škol.
- Důsledné uplatnění principu autonomie vysoké školy a její odpovědnosti za dosahované výsledky; odpovědnost vysoké školy bude uplatňována prostřednictvím mechanismů zajišťování kvality a u veřejných vysokých škol též prostřednictvím systému financování.
- Vyvážení působnosti hlavních orgánů veřejných vysokých škol: správní rady (orgán reprezentující veřejnost a podílející se na rozhodnutích zásadního významu, např. schválení statutu vysoké školy nebo její strategie, výběr rektora), akademického senátu (zastupitelský orgán akademické obce s posíleným důrazem kompetencí v oblasti akademických činností a vnitřního hodnocení kvality) a rektora (řídící orgán vysoké školy s moderující funkcí ve vztazích akademického senátu a správní rady).
- Upuštění od detailní regulace vnitřních poměrů veřejných vysokých škol zákonem; posílení významu statutu vysoké školy jako základního vnitřního předpisu (schváleného akademickým senátem a správní radou na návrh rektora), který vymezí vnitřní strukturu a organizační vztahy uvnitř vysoké školy.
- Důsledné chápání pozic akademických pracovníků jako funkčních míst v rámci struktury vysoké školy (návrat k prvorepublikové tradici) se zákonem nastaveným standardem postupu při prvním ustanovení na místo plnoprávného vysokoškolského učitele (docenta); vyhrazení funkčních míst profesorů (jako osobností určujících vědecký profil oboru) jen pro univerzity.
3) Struktura vysokoškolského vzdělávání (studijních programů)
- Dokončení přechodu na soustavu vysokoškolských studijních programů a kvalifikací (titulů), jak se v Evropě ustálila v rámci Boloňského procesu. Důsledné pojetí bakalářského studijního programu jako prvního (základního) cyklu vysokoškolského vzdělávání.
- Zavedení studijních programů krátkého cyklu (diplomových studijních programů) v rozsahu 120 kreditů (2 let standardní doby studia) jako možnosti specializovaných profesně zaměřených studií s předpokladem odklonu části studujících v bakalářských studijních programech do této kratší formy vzdělávání.
- Podpora kvality kombinovaného a distančního studia jeho zákonným nastavením podle mezinárodních zvyklostí (odvození standardní doby studia od stanovené studijní zátěže na základě evropského kreditového systému).
- Podpora různorodosti studijních cest (úprava uznávání předchozího vzdělání, vztah ke kvalifikacím dalšího vzdělávání podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, řešení rigorózní zkoušky jako „profesního doktorátu“).
4) Zajišťování kvality
- Posílení prvků hodnocení činnosti vysokých škol (hodnocení procesů a výsledků) oproti převažující kontrole vstupních předpokladů (stávající pojetí akreditací); zavedení pojetí akreditace jako institucionální akreditace (ověření schopnosti a předpokladů vysoké školy zabezpečit svou vnitřní strukturou, zdroji a procesy státem definovanou kvalitu vysokoškolského vzdělávání v rámci poslání vysoké školy) doplněné o periodické hodnocení.
- Posílení odpovědnosti vysokých škol za zajišťování kvality; zavedení zákonných standardů a pravidel pro vnitřní zajišťování kvality v souladu s principy přijatými v Boloňském procesu. Dvouúrovňové hodnocení: hodnocení institucionální (fungování vnitřního systému zajištění kvality) a hodnocení oblastí vzdělávání (předpoklady, procesy a výstupy ve skupinách studijních programů se společným zaměřením).
- Zavedení profesionální organizace („Agentura pro kvalitu vysokého školství“) odpovědné za provádění vnějšího hodnocení vysokých škol a přípravu institucionální akreditace vysokých škol.